Mít čas...

Kdy jste měli naposled čas se zastavit a dělat jen jednu věc? Soustředit se na ni, věnovat ji veškerou pozornost a užívat si ji naplno? Nebo nedělat nic? A vnímat to?

Díky nedávným okolnostem se snažím lehce zvolnit, nebo možná v některých směrech jen trošku změnit. Snažím se být co nejvíce přítomná tomu, co se děje teď a tady. Trošku víc se soustředit jen na jednu jedinou věc. Dělat jednu věc pořádně a nesnažit se rozmělňovat myšlenky a soustředění se. Přestávám se snažit pořád zaměstnávat mysl, oči, ruce a tělo. Není to o tom, nedělat nic. Snažím se vědomě dělat nic. A to je rozdíl.

Zkuste si, jaké je třeba:

- Jen sedět s pít kávu - nemít v ruce telefon, neřešit maily, nesjížděj instagram, nebo nepřemýšlet nad vším okolo. Jen sedět a vnímat kávu všemi smysly. Chutná pořád stejně?

- Nedělat absolutně nic jiného, než poslouchat hudbu a soustředit se na ní. Naplno vnímat tóny, rychlost, hlas, text...

- Jenom si číst a nikam u toho nespěchat. Mít čas na spánek, když na vás uprostřed stránky přijde, probudit se a moc si číst si dál. Bez výčitek, že jste usnuli a ztratili tím čas. 

- Při každé druhé činnosti utíkám myšlenkami, možná proto, že si nepamatuji, kdy sem jen seděla a fakt měla čas pouze nechat plynout myšlenky. Přeskakovat od jedné k druhé a neřešit, že to nikam nevede. 

- Mít čas sednou si na lavičku, když je zrovna hezky a užívat si sluníčka a okolní ruch. Cítit jak vás postupně sluníčko zahřívá. 

- Pomalu se projít. Pomalu, ne závodní rychlo chůze mezi domovem a kanceláří. 

- Dívat se na seriál, aniž byste u toho uklízeli, vařili, nebo měli výčitky, že se neučíte. 

A takhle bych mohla pokračovat do nekonečna. Zkuste občas zpomalit. Je to klišé a do nedávna sem nad tím ohrnovala nos a tvrdila něco jako, že zpomalit můžu v hrobě. Jenže život není závod a pokud ujíždíte v rychlíku, vidíte jen šmouhy. Honíme se pořád za něčím, často nevíme za čím a unikají nám každodenní drobnosti, které nevidíme, jen protože se vlastně nedíváme a nejsme schopni se dívat, nebo je vnímat.