Co mi dal rok 2016

Každý rok na silvestra obrečím to, co končí. Většinou si říkám, jak strašný to byl rok. Rok 2016 mi teda taky dal pořádně zabrat, ale možná právě díky tomu všemu se na to najednou koukám s úsměvem na tváři. Sepsala sem pár možná nejdůležitějších věcí, abych i Vám mohla ukázat, jak lze některé věci brát a že né vždy je tak špatně, jak se zdá. Všechno jsou to jen zkušenosti...

• Vyzkoušela sem si městské terénní běhy (neprotiřečí si to? :D). Zkušenost dobrá, ale za mě teda rozhodně radši terén, kopce, výhledy, vodu, bláto a tak. 
• Měla sem možnost porovnat Spartan race s Predator run. Rozhodně doporučuji! Ač se to na první pohled nezdá, rozdíly tam jsou.
  
• Naběhala sem snad nejvíc schodů a kopců ve svém životě a završila to vyškrábáním se na skokanský můstek v Harrachově, na který sem byla přesvědčená, že se nemám šanci dostat. Bylo to naprosto boží!!! 
  
  
  
• Zablokovala sem si záda a zkusila si, jaký to je, když si nedokážete za celý den zavázat ani boty.  Kdo by to byl řekl, že myslet u cvičení není úplně marné. 
• Díky zablokovaným zádům a problémům s kolenem sem konečně začala dodržovat rady (no aspoň dělat cviky), co mi na rehabilitacích poradili. 
  
• Několikrát sem si potvrdila, že je lepší operovat se sám doma,nebo umřít, než lézt na pohotovost, chirurgie apod...k tomu asi není třeba více psát. 
• To všechno mi pomohlo uvědomit si (nebo aspoň si začínat pomalu uvědomovat), že zdraví máme jen jedno a je blbost si ho zničit kvůli honbě za medailí a že často zapomínáme na to, co máme jen proto, co zrovna nemůžeme, nebo nemáme. 
• Vyzkoušela sem si žít bez cukru, zjistila jaký je to svinstvo a o trochu víc zase poznala fungování svého těla. Začátek je peklo, ale minimálně za zkoušku to rozhodně stojí.
• Setkala sem se se spoustou nových lidí a objevila na akcích, které sem buď vůbec netušila, že existují, nebo kde sem si několikrát říkala, co tu sakra dělám. Rozhodně doporučuji! Otevírá Vám to oči, čerpáte inspiraci a já navíc po strašně dlouhé době potkala člověka, se kterým je mi líp, než mi bylo samotné ❤❤❤
  
• Vrátila sem se zpátky do kavárny/gastronomie, objevila spoustu nových příležitostí v tomhle odvětví a uvědomila si, jak moc je pro mě důležité, aby mě moje práce bavila. Jestli nenávidíte pondělky, tak se zamyslete, jestli za to opravdu může pondělí a nebo jestli to spíš není Váš život, kdo Vás tak štve a není na čase to změnit. 
  
• Obětovala sem 12 volných sobot, abych jezdila na Digisemestr do Brna a ikdyž sem si za to každý sobotní ráno nadávala, sem za to hrozně ráda. Dálkové studium VŠ asi ještě promyslím, protože to dohromady s plným úvazkem je fakt záhul, na druhou stranu mi to ukázalo, že se dá stíhat mnohem víc, než sem si myslela. 
  
• Zkusila a zažila sem spoustu poprvé...
• pracovala sem za tak nízkou hodinovku, že to podle mě nebylo ani zákonné 😁
• Po 22 letech sem začala jíst věci, které sem tvrdila, že nikdy jist nebudu. Špenát, hermelín, zázvor a další. Už mi zbývají jen játra, sirečky a mořský plody 
  
• Začala sem běhat, když je sníh a už musím jen dovymyslet, jak potom nemít angínu. Stejně tak sem zkoušela všemožný tréninky a přestala se vymlouvat na slabé ruce a naopak se rozhodla, že to musí jít změnit.  Poprvé od základky sem se také zase pokusila šplhat na laně. Podle toho, jak mi to jde je zazvonění na zvonek naplánováno na rok 2020.
  
• Byla sem poprvé v národní galerii a získala insta fotku, kterou měli všichni kromě mě. Taky sem poprvé byla na komentované prohlídce - rok 2017 to budu rozdýchávat a 2018 tomu asi zase dám šanci (nebo zjistím, na jakých drogách ty lidi jedou...)
  
• Zkusila sem kurzy twerku a zjistila, že se to jako hrozná zábava jen tváří. 
• Moje vášeň pro koupání, která se vždy ozve po pár panácích mě zavedla do nechutného rádoby rybníku v zimní bundě a do fontány na Černém mostě. Snad rok 2017 nabídne lepší místa a nepřibudou mi jizvy ani minuty videa na městských kamerách.
• Jela sem sama vlakem do Košic na závod (moc vlakem nejezdím a na Slovensku sem byla jednou) a vlastně celkově začala cestovat víc sama. Tak sem si zkusila, jaké to je v malém měřítku, dobrý a 2017 to můžu rozjet ve velkém. 

V roce 2016 sem udělala pár vlastních chyb, ale také díky činům ostatních několikrát stihl skončit svět. Zkusila sem ´´všechno nebo nic´´ u poměrně velké, zásadní, nebo důležité věci, či jak to říct a prohrála. Vždycky ale další den vyšlo slunce a ikdyž je to hrozné klišé, přesně tyhle věci mě neskutečně posílily. Věci. ze kterých bych se minulý rok absolutně hroutila dnes řeším bez mrknutí oka. I za prohry jsem ráda, protože lepší prohrát, než to nezkusit. Za něco budu ještě dlouho platit, za něco možná celý život. Ale radši tak, než litovat, že sem něco nezkusila, neudělala, bála se apod. Což už si říkám docela dlouho, tenhle rok mě v tom ujistil a 2017 to snad budu mít víc na paměti, až zase budu váhat, budu se něčeho bát a nebo budu tradičně něco až moc hrotit.


A jaký byl Váš rok 2016? Co dal / vzdal Vám a co jste se naučili? Napište mi do komentářů :)