Nejvíc funny randíčka, které sem zažila
Nejhorší, nejdivnější, nejnudnější, nejujetější, nejzábavnější, nebo třeba nejhezčí....no prostě rande a randíčka, který stojej za to, abych se o ně podělila. Ač sem po některých z nich skončila s kamarádkou na nejednom drinku, zážitky z Tindru apod člověk musí brát s humorem, tak ať se taky pobavíte :)
Nejnudnější
Se studentíkem práv. To na první pohled vypadalo zajímavě, bohužel opak byl pravdou. Nebyl z Prahy, takže to bylo v mojí režii. Bylo to v den mých narozenin, takže na sraz na Míráku přišel s taštičkou, ve který byl plyšovej méďa. To bylo fakt cute a nezazdít to potom tak, jak to on udělal, tímhle méďou by mě snad i dostal na lopatky :D Z nabídky tří plánů vybral, že se projdeme do Doxu, kde tehdy byla výstava titulních stran Charlie Hebdo. Jestli už teď přijde někomu divný, že projít se z Míráku do Doxu je krapet štreka, tak to je teprve začátek, celé sem to odklusala na podpatcích, takže jak kdybyste šli dvojnásobek, ale tak pro krásu se musí trpět, takže sem mlčela a šla. Mam ráda, když nemá chlap v hlavě nas**** ehm, prázdno, na druhou stranu, když se začnete vůbec nevím jak bavit o firmách a on Vás stokrát opraví, že výraz firmy už se nepoužívá a správně je to korporace a tohle dělá celou dobu, tak cestou kolem Vltavy přemýšlíte, jestli se na právech učili plavat. Ok, tohle bych pořád ještě zvládla a celkem sem mu i na rovinu řekla, že už mě tím začíná štvát,(protože co naopak nemam ráda je, když se ze mě kluk dělá debila) ale co vážně nesnesu je, když někdo pohrdá jakýmkoli povoláním. Týpek měl snad i strýčka z posledního kolene magistra práv a rodiče pracovali u soudu a kdovíkde ještě a nikdo není víc. Moje myšlenky opět zabloudili k plavání ve Vltavě, protože mam taťku instalatéra, mamku zdravotní sestru a v té době jsem pracovala v costa coffee. Za nic z toho sem se nestyděla a před takovýmhle debilem, se kterým bych si musela měnit žárovku a čistit odpad sama už vůbec ne. K Doxu jsme došli snad tou nejdelší cestou (což byla trochu moje chyba, protože sem navigovala, ale vlastně víc jeho, protože on je chlap a nic na tom nemění fakt, že není z Prahy :D) Týpek docela zaperlil, když mi při procházení kolem Klementina oznámil velkolepě, že tohle je knihovna stylem:,,ty hloupá, koukej, sem se lidí jako já chodí šrotit´´. To už bylo ve chvílích, kdy mě docela štval, takže sem neměla problém mu odseknout něco ve stylu jakože sorry, ale já sem z Prahy, tak ze mě nedělej debila. Uf, došli jsme do Doxu, rychle sem si zaplatila lístek, protože sem prostě od tohohle frajera nechtěla, aby za mě něco platil, ikdyby lístek stál 20 korun. Výstava byla tragická. Už jen protože jsme se každý smáli úplně něčemu jinému. Od půlky jsem vymýšlela, jak se ho zbavit, nenápadně, ale hodně rychle sem to stáhla na metro. Zastávku před Hlavákem, kdy se začal loučit klasickým:,,tak se zase brzo uvidíme´´sem mu na rovinu řekla, že asi spíš ne, že to byla fakt děsná nuda. Párkrát mi ještě psal, co bylo tak zlý, když on se semnou bavil, ale díky bohu jsem tohohle člověka už nikdy neviděla. Ten večer jsme epicky oslavila svoje narozeniny, protože tohle chtělo zapít a světe div se, druhý den mě víc než hlava bolely nohy z toho pitomého tripu přes celou Prahu.
Nejdivnější
Ani vlastně nevím, jak mě tenhle týpek dostal ven. Nebyl zrovna krasavec a k tomu něco, jako ajťák, takže si zpětně říkám, co mě na něm mohlo zaujmout? No, tak bod dolu dostal hned za to, že přišel pozdě. Tím podle mě kluk dává jasně najevo, jak moc mu na té holce a schůzce s ní záleží. Samozřejmě, že na první pohled Vám projedou hlavou určité myšlenky, ale vzhled pro mě není všechno, takže jsme se vyrazili projít. Řeč úplně nevázla (kdo mě zná ví, že semnou to ani moc nejde :D ), týpek měl totálně odlišný humor a divně se smál, takže po prvním kolečku po parku už sem si říkala, že tohle zase nikam nepovede. Vůbec nevím jak se stočil hovor na alkohol. Začalo to tím, kdo co rád pije, pokračovalo to přes to, že bychom mohli někde dát skleničku a skončilo to tím, že má doma mražený jahody a že je dáme s něčím (už si nevzpomínám s čím) u něj. Normálnímu člověku by se v tu chvíli v hlavě zapnul alarm a nějak by to okecal. Marie však byla mladá, po dlouholetém vztahu to bylo její jedno z prvních rande, kde teprve zjišťovala, jak se doba změnila, netušila, že pravidlo minimálně 3 rande už je out a naivně si myslela, že prostě chill. Dodneška nechápu, jestli sem byla dlouho na sluníčku, nebo měla nějaký zatmění mozku, ale jak sem sakra mohla kývnout na to, že půjdu domu k frajerovi, kterýho ,,znám´´ tak hodinu? Cestou k němu mi to začalo docházet, ale furt sem si říkala, že to bude ok. Přišli jsme k němu, dali drink, kecali, byla by to pohoda, kdyby se nenápadně nepřisunoval ke mě a já nenápadně neodsunovala, dokud sem nebyla na konci gauče. Tak jo, líbání na 1. rande mi přijde ještě docela ok, ale ve chvíli, kdy mi bleskurychle (sem sotva stihla postřehnout) rozepnul podprsenku se mi konečně rozsvítilo (jupíííí,nemam nekonečný vedení) a začala sem ho brzdit, že takhle asi fakt ne. Borec dost nechápal, takže sem se s trapnou a nejvíc jasnou výmluvou, že musím jít zavřít kavárnu zvedla a hodně rychle se pakovala. Ani sem se nesnažila, aby to bylo nenápadný, obouvala sem se ve výtahu a ikdyž mě laskavě doprovodil k metru a cestou to okecával, jakože je v dospělosti úplně normální rozdat si to na 1. rande, už to nezachránil. Taky už jsme se neviděli.
Nejhorší
Kdysi dávno jsem na nějaký seznamce narazila na člověka, který mě znal z twitteru. Dali jsme se do řeči a kromě marketingu jsme oba milovali kávu, takže jsme plánovali tour po kavárnách. Po jedné párty mě dopoledne probudil zprávou, že je kousek ode mě, jestli teda na nějaké to kafčo nezajdeme. Byla jsem snad ještě opilá, ale s vidinou tekuté energie v podobě kávy sem si řekla proč ne. Dali jsme sraz před podnikem, kde měl známého, tak jsem ani neprotestovala, že to je víc bar, než kavárna. Místo kávy sem před sebou najednou měla panáka. Takhle v poledne, normálka ne :D Jojo, na blbé nápady mě užijou, to rozhodně.. Po třetím už sem si říkala, že by nebylo marný brzdit, pokud nechci lézt ještě za světla domu po čtyřech. Přesunuli jsme se teda konečně vážně do kavárny, kde jsme načerpali síly a vůbec nevím proč jsme se zase vrátili do baru. Už cestou tam jsem začala registrovat, že z nás dvou jdu rozhodně rovnějš já. Zase sem to naivně brala spíš jako srandu, opít se v poledne a dělat blbosti, kdo by nechtěl. Po dalším panáku se na mě týpek vrhnul, ok alkohol zaúčinkoval, nebránila sem se, jak už sem říkala, líbat se na 1. rande mi nepřijde zas tak špatný. Ani nevím, kdy se to zlomilo. Bavili jsme se dál a já se najednou dozvěděla, že on vlastně kalil celou noc, neusínal zrovna sám, dost mi řekl i o své minulosti a mě najednou prostě hrozně nasralo, že zase další frajer dělá, jak mě hrozně chce sbalit, bla bla bla, ale pak přijde na první rande totálně jetej a dokrmí to semnou do stavu, kdy sotva chodí. V tu chvíli sem měla slzy v očích, ale snažila sem se dělat, že nic a jen naznačila, že bychom asi měli jít. Frajer to zabil, když se ke mě naklonil a řekl mi, že teda bereme tágo a jedem k němu. Přes všechen vztek sem kývla,vysvětlovat člověku na mol, že s nim nechci mít nic společnýho a zdržovat to, bylo to poslední co sem chtěla, Počkala s nim na taxíka, našťouchala ho do něj, zavřela za nim dveře a bez otočení se šla do háje. Naivně sem čekala, že třeba napíše sorry, ale dočkala sem se akorát smutnýho smajlíka, takže další, s kým už sem se nikdy neviděla
Nejujetější/nejoriginálnější
Konečně se dostávám k těm lepším. Tohle bylo nejujetější první rande, který sem kdy zažila a světe div se, v dobrém slova smyslu. Vlastně to nebylo ani tak rande, prostě pivko s člověkem z tindru. Sraz v 11 večer už trochu naznačoval, že to asi nebude úplně normální, kor v úterý. Postupně nás vyhodili z několika hospod, takže jsme skončili v nonstopu. Trošku zoufalost, ale tak co, pivko měli a kecat se tam taky dalo. Řeč fakt nestála, po dlouhý době někdo ,,normální´´, byla sranda a ani jednomu z nás se nechtělo domu. Bavili jsme se o všem možném a najednou padla otázka, jestli sem někdy byla ve strip baru. Nevím, co čekal za odpověď, ale světe div se, já - 21 letá holka, sem nikdy v podobném podniku nebyla. Šílený nápady a objevování nových a neobvyklých věcí mě poslední dobou hodně baví a snažím se neříkat ne, takže ve 3 ráno, hurá na Václavák. Koukat na zadky slečen kroutících se u tyče s týpkem, kterého vidíte poprvé v životě bylo fakt zvláštní, ale rozhodně nemůžu říct, že bych se nebavila. Každopádně nejoriginálnější první rande, co sem zatím zažila a sem zvědavá, kdy a čím /v dobrém) tohle někdo trhne :D
Nejhezčí
Na to stále ještě čekám. Pár fajn rande sem sice zažila, ale na to nejhezčí a třeba i nejkouzelnější rande stále čekám, protože k tomu je hlavně potřeba ta správná osoba. Tak snad Vám o tom brzo napíšu :)
Jaký nejděsnější, nebo naopak nejhezčí rande jste zažili Vy? Povyprávějte mi do komentářů :)
Nejnudnější
Se studentíkem práv. To na první pohled vypadalo zajímavě, bohužel opak byl pravdou. Nebyl z Prahy, takže to bylo v mojí režii. Bylo to v den mých narozenin, takže na sraz na Míráku přišel s taštičkou, ve který byl plyšovej méďa. To bylo fakt cute a nezazdít to potom tak, jak to on udělal, tímhle méďou by mě snad i dostal na lopatky :D Z nabídky tří plánů vybral, že se projdeme do Doxu, kde tehdy byla výstava titulních stran Charlie Hebdo. Jestli už teď přijde někomu divný, že projít se z Míráku do Doxu je krapet štreka, tak to je teprve začátek, celé sem to odklusala na podpatcích, takže jak kdybyste šli dvojnásobek, ale tak pro krásu se musí trpět, takže sem mlčela a šla. Mam ráda, když nemá chlap v hlavě nas**** ehm, prázdno, na druhou stranu, když se začnete vůbec nevím jak bavit o firmách a on Vás stokrát opraví, že výraz firmy už se nepoužívá a správně je to korporace a tohle dělá celou dobu, tak cestou kolem Vltavy přemýšlíte, jestli se na právech učili plavat. Ok, tohle bych pořád ještě zvládla a celkem sem mu i na rovinu řekla, že už mě tím začíná štvát,(protože co naopak nemam ráda je, když se ze mě kluk dělá debila) ale co vážně nesnesu je, když někdo pohrdá jakýmkoli povoláním. Týpek měl snad i strýčka z posledního kolene magistra práv a rodiče pracovali u soudu a kdovíkde ještě a nikdo není víc. Moje myšlenky opět zabloudili k plavání ve Vltavě, protože mam taťku instalatéra, mamku zdravotní sestru a v té době jsem pracovala v costa coffee. Za nic z toho sem se nestyděla a před takovýmhle debilem, se kterým bych si musela měnit žárovku a čistit odpad sama už vůbec ne. K Doxu jsme došli snad tou nejdelší cestou (což byla trochu moje chyba, protože sem navigovala, ale vlastně víc jeho, protože on je chlap a nic na tom nemění fakt, že není z Prahy :D) Týpek docela zaperlil, když mi při procházení kolem Klementina oznámil velkolepě, že tohle je knihovna stylem:,,ty hloupá, koukej, sem se lidí jako já chodí šrotit´´. To už bylo ve chvílích, kdy mě docela štval, takže sem neměla problém mu odseknout něco ve stylu jakože sorry, ale já sem z Prahy, tak ze mě nedělej debila. Uf, došli jsme do Doxu, rychle sem si zaplatila lístek, protože sem prostě od tohohle frajera nechtěla, aby za mě něco platil, ikdyby lístek stál 20 korun. Výstava byla tragická. Už jen protože jsme se každý smáli úplně něčemu jinému. Od půlky jsem vymýšlela, jak se ho zbavit, nenápadně, ale hodně rychle sem to stáhla na metro. Zastávku před Hlavákem, kdy se začal loučit klasickým:,,tak se zase brzo uvidíme´´sem mu na rovinu řekla, že asi spíš ne, že to byla fakt děsná nuda. Párkrát mi ještě psal, co bylo tak zlý, když on se semnou bavil, ale díky bohu jsem tohohle člověka už nikdy neviděla. Ten večer jsme epicky oslavila svoje narozeniny, protože tohle chtělo zapít a světe div se, druhý den mě víc než hlava bolely nohy z toho pitomého tripu přes celou Prahu.
Nejdivnější
Ani vlastně nevím, jak mě tenhle týpek dostal ven. Nebyl zrovna krasavec a k tomu něco, jako ajťák, takže si zpětně říkám, co mě na něm mohlo zaujmout? No, tak bod dolu dostal hned za to, že přišel pozdě. Tím podle mě kluk dává jasně najevo, jak moc mu na té holce a schůzce s ní záleží. Samozřejmě, že na první pohled Vám projedou hlavou určité myšlenky, ale vzhled pro mě není všechno, takže jsme se vyrazili projít. Řeč úplně nevázla (kdo mě zná ví, že semnou to ani moc nejde :D ), týpek měl totálně odlišný humor a divně se smál, takže po prvním kolečku po parku už sem si říkala, že tohle zase nikam nepovede. Vůbec nevím jak se stočil hovor na alkohol. Začalo to tím, kdo co rád pije, pokračovalo to přes to, že bychom mohli někde dát skleničku a skončilo to tím, že má doma mražený jahody a že je dáme s něčím (už si nevzpomínám s čím) u něj. Normálnímu člověku by se v tu chvíli v hlavě zapnul alarm a nějak by to okecal. Marie však byla mladá, po dlouholetém vztahu to bylo její jedno z prvních rande, kde teprve zjišťovala, jak se doba změnila, netušila, že pravidlo minimálně 3 rande už je out a naivně si myslela, že prostě chill. Dodneška nechápu, jestli sem byla dlouho na sluníčku, nebo měla nějaký zatmění mozku, ale jak sem sakra mohla kývnout na to, že půjdu domu k frajerovi, kterýho ,,znám´´ tak hodinu? Cestou k němu mi to začalo docházet, ale furt sem si říkala, že to bude ok. Přišli jsme k němu, dali drink, kecali, byla by to pohoda, kdyby se nenápadně nepřisunoval ke mě a já nenápadně neodsunovala, dokud sem nebyla na konci gauče. Tak jo, líbání na 1. rande mi přijde ještě docela ok, ale ve chvíli, kdy mi bleskurychle (sem sotva stihla postřehnout) rozepnul podprsenku se mi konečně rozsvítilo (jupíííí,nemam nekonečný vedení) a začala sem ho brzdit, že takhle asi fakt ne. Borec dost nechápal, takže sem se s trapnou a nejvíc jasnou výmluvou, že musím jít zavřít kavárnu zvedla a hodně rychle se pakovala. Ani sem se nesnažila, aby to bylo nenápadný, obouvala sem se ve výtahu a ikdyž mě laskavě doprovodil k metru a cestou to okecával, jakože je v dospělosti úplně normální rozdat si to na 1. rande, už to nezachránil. Taky už jsme se neviděli.
Nejhorší
Kdysi dávno jsem na nějaký seznamce narazila na člověka, který mě znal z twitteru. Dali jsme se do řeči a kromě marketingu jsme oba milovali kávu, takže jsme plánovali tour po kavárnách. Po jedné párty mě dopoledne probudil zprávou, že je kousek ode mě, jestli teda na nějaké to kafčo nezajdeme. Byla jsem snad ještě opilá, ale s vidinou tekuté energie v podobě kávy sem si řekla proč ne. Dali jsme sraz před podnikem, kde měl známého, tak jsem ani neprotestovala, že to je víc bar, než kavárna. Místo kávy sem před sebou najednou měla panáka. Takhle v poledne, normálka ne :D Jojo, na blbé nápady mě užijou, to rozhodně.. Po třetím už sem si říkala, že by nebylo marný brzdit, pokud nechci lézt ještě za světla domu po čtyřech. Přesunuli jsme se teda konečně vážně do kavárny, kde jsme načerpali síly a vůbec nevím proč jsme se zase vrátili do baru. Už cestou tam jsem začala registrovat, že z nás dvou jdu rozhodně rovnějš já. Zase sem to naivně brala spíš jako srandu, opít se v poledne a dělat blbosti, kdo by nechtěl. Po dalším panáku se na mě týpek vrhnul, ok alkohol zaúčinkoval, nebránila sem se, jak už sem říkala, líbat se na 1. rande mi nepřijde zas tak špatný. Ani nevím, kdy se to zlomilo. Bavili jsme se dál a já se najednou dozvěděla, že on vlastně kalil celou noc, neusínal zrovna sám, dost mi řekl i o své minulosti a mě najednou prostě hrozně nasralo, že zase další frajer dělá, jak mě hrozně chce sbalit, bla bla bla, ale pak přijde na první rande totálně jetej a dokrmí to semnou do stavu, kdy sotva chodí. V tu chvíli sem měla slzy v očích, ale snažila sem se dělat, že nic a jen naznačila, že bychom asi měli jít. Frajer to zabil, když se ke mě naklonil a řekl mi, že teda bereme tágo a jedem k němu. Přes všechen vztek sem kývla,vysvětlovat člověku na mol, že s nim nechci mít nic společnýho a zdržovat to, bylo to poslední co sem chtěla, Počkala s nim na taxíka, našťouchala ho do něj, zavřela za nim dveře a bez otočení se šla do háje. Naivně sem čekala, že třeba napíše sorry, ale dočkala sem se akorát smutnýho smajlíka, takže další, s kým už sem se nikdy neviděla
Nejujetější/nejoriginálnější
Konečně se dostávám k těm lepším. Tohle bylo nejujetější první rande, který sem kdy zažila a světe div se, v dobrém slova smyslu. Vlastně to nebylo ani tak rande, prostě pivko s člověkem z tindru. Sraz v 11 večer už trochu naznačoval, že to asi nebude úplně normální, kor v úterý. Postupně nás vyhodili z několika hospod, takže jsme skončili v nonstopu. Trošku zoufalost, ale tak co, pivko měli a kecat se tam taky dalo. Řeč fakt nestála, po dlouhý době někdo ,,normální´´, byla sranda a ani jednomu z nás se nechtělo domu. Bavili jsme se o všem možném a najednou padla otázka, jestli sem někdy byla ve strip baru. Nevím, co čekal za odpověď, ale světe div se, já - 21 letá holka, sem nikdy v podobném podniku nebyla. Šílený nápady a objevování nových a neobvyklých věcí mě poslední dobou hodně baví a snažím se neříkat ne, takže ve 3 ráno, hurá na Václavák. Koukat na zadky slečen kroutících se u tyče s týpkem, kterého vidíte poprvé v životě bylo fakt zvláštní, ale rozhodně nemůžu říct, že bych se nebavila. Každopádně nejoriginálnější první rande, co sem zatím zažila a sem zvědavá, kdy a čím /v dobrém) tohle někdo trhne :D
Nejhezčí
Na to stále ještě čekám. Pár fajn rande sem sice zažila, ale na to nejhezčí a třeba i nejkouzelnější rande stále čekám, protože k tomu je hlavně potřeba ta správná osoba. Tak snad Vám o tom brzo napíšu :)
Jaký nejděsnější, nebo naopak nejhezčí rande jste zažili Vy? Povyprávějte mi do komentářů :)
Komentáře
Okomentovat