Další večer, kdy se člověk snažil umlátit pravdu panákama

Znáte to, jak je Vám pod psa, pak se ve Vás něco  zlomí a máte chuť vyrazit, opít se a vykašlat se na všechny starosti? Jenže jak tyhle útěky od děsných myšlenek dopadají?

Čeká Vás další lonely večer a tak se naštvete a řeknete si, že Vy přeci nejste takový zoufalec, abyste trávili večery sami. Seberete kámošku a vyrazíte do klubu. Na odvahu a utopení všech pitomých myšlenek dáte ještě před klubem pár panáků a můžete vyrazit do prostor, kde se dělá všechno , jen ne přemýšlí.

Klub je narvaný až po strop a vy se radujete, že dneska rozhodně nebudete usínat sami. Nachomítne se pár frajerů, který buď Vám, nebo Vaší  kamarádce platí drinky, ale z všelijakých důvodů to dál nevede. S někým si zatancujete, někdo naruší Vaší osobní,né-li intimní zónu, tancujete jak o život a potom, co jste poslali pryč sotva dospělého floutka, protože prostě nejste na zajíčky stojíte namol uprostřed parketu, koukáte kolem sebe a celé to je jak záběr z filmu. Hudbu slyšíte tlumeně, pozorujete tancující lidi kolem sebe a říkáte si, co tu sakra děláte?

Ten, kdo nejmíň vydržel, je bohužel Vaše ulhané já. To už je dávno na šrot a příchází chvilka pravdy. Ač se po Vás plazil ten největší krasavec v klubu, vy si uvědomíte, že to není to, po čem srdíčko touží. Nechcete jeho, ani nechcete toho nejvoňavějšího, nebo nejprachatějšího borce v klubu….každej se Vám z nepochopitelného důvodu vlastně tak trochu hnusí, v lepším případě si jen říkáte, že mu něco chybí a vůbec nemá žádné kouzlo. Pravdou totiž je, že jediné, co chcete a co jste si za střízliva nechtěli přiznat je on. Ten jeden, jedinej kluk, kterej na Vás pravděpodobně z vysoka kašle a je milion kilometrů daleko (minimálně Vám to tak připadá, protože prostě není vedle vás). Nechcete nekrásnějšího  borce, chcete jeho i s jeho vadama na kráse. Nechcete cítít tu nejkrásnější vůni na světe, chcete cítit jeho vůni. Nechcete zazobanýho frajera, chcete jet na konec světa v jeho ojeté fabii, ikdyby jste měli skončit jako Flinstounovi.

Takže celovečerní snaha přišla vniveč, zatímco vy stojíte ve tři ráno uprostřed parketu, ulhané já už spokojeně pochrupkává a Vám nezbývá nic jiného, než posbírat svých pár švestek, včetně smutku, který šel na tajňáka s Váma a vyrazit domu. Cestou o tom všem stihnete ještě popřemýšlet z několika jiných úhlů a na pár dní, možná i týdnu si zase vystačíte s plyšovým méďou, který si rád poslechne pravdu. Pravdu o tom, že ač přes den všem tvrdíte, že to není pravda, že Vám se pod kůži rozhodně nikdo nedostal, jste v tom až po uši. Není to o tom, že se cítíte sami, je to o tom, že z celého srdce toužíte po tom nejúžasnějším obětí od jedné jediné osoby a ani litry vodky, protancované hodiny, nebo zástup jiných borců Vám to nerozmluví.