Jak to dopadlo s přípravou na spartan SUPER

Plánovala sem makat na 120 %, shodit 6 kilo, aby se mi lépe běhalo, nabrat sílu, natrénovat angličáky a připravit nohy na cca 15 km. Jak to ale dopadlo?

No řekla bych, že spíš nedopadlo. Při přípravě na sprint sem se naučila, že 3 měsíce utečou jak voda a pokud do toho člověk nedá všechno, zas o tolik se neposune. Teď sem měla cca 60 dní od doby, kdy sem se rozhodla do toho jít. Moje tréninky na určitou dobu dostaly úplné jiný ráz. Prostě ikdyž už sem nemohla, řekla sem si, že v Liberci sem jela přes hodinu a půl naplno, tak to teď snad taky kousnu. Chodila jsem hodně běhat, párkrát posilka a sem tam nějaké to plavání.Horko těžko jsem sundala asi 3 kila a pak to šlo všechno do kopru. 

Přestala sem si platit trenérku, protože přeci jen dávat přes 3 tisíce měsíčně není úplně easy. Začala jsem zase trochu víc žít, takže občas nějaká ta párty a trochu sem začala kašlat i na jídlo. Stále sem se sice snažila jíst zdravě a v hlavě každý sousto viděla jako bílkoviny, sachry, nebo tuky, ale občas (někdy i často) sem pořádně ujela a už sem si 100% nepočítala makra. Ale v tu dobu jsem ještě realtivně v pohodě chodila běhat a dělala angličáky.

jedno ze zdravých jídel poslední doby

Pak ale přišla změna v práci a já nejenže pracovala 2x tolik, ale hlavně to byla tak trojnásobná makačka a já byla ráda, že sem fyzicky vůbec zvládala práci. Ikdyž sem se dokopala jít běhat, braly mě křeče do lýtek tak po dvou kilometrech. Na únavu moje tělo reagovalo řevem o jídlo, nejlépe cukry a tak sem nejenže sotva trénovala, ale ještě přibrala.

běhání před prací v 5 ráno

Totálně sem to nezvládala a ubíhající dny do závodu mi solidně pošlapávali psychiku. Několikrát sem to obrečela, chtěla sem to vzdát, pak se tvrdohlavě vztekala a se slzama chodila běhat, ale výkony byly mizerný. Vážně sem se na to všechno chtěla vykašlat.

po 7 dnech v práci na nohách to při běhání pěkně dřelo

Takže shrnutí. Nenatrénovala jsem vůbec nic, dokonce mám možná horší fyzičku, než před sprintem. Nejenže sem 6 kg neshodila, ale ještě poběžím s 2 kilama navíc. Všechno ukazuje na to, že bych to měla vzdát, ale já se rozhodla to zkusit. Schválně říkám zkusit. Možná nedoběhnu. Možná si díky špatný fyzičce něco udělám, nebo se prostě do cíle nedoplazím. Každopádně sem odhodlaná do toho dát všechno a jedu si pro modrou medaily, druhou třetinu trifecty. Nemám co ztratit, můžu jen získat. Věřím ve svojí tvrdohlavost, která často dělá zázraky. Tak mi držte palce a těšte se na článek ze závodu (a sliby, jak na beast už budu vážně trénovat :D )