Tak trochu jiná verze ,,hvězdy nám nepřály´´

Ač nejsem žádný knihomol a málokdy vychytám knížku, která je později zfilmovaná, už i já vím, že je (často) lepší knihu nejdřív číst, než tomu (často) film vezme veškeré kouzlo. Jenže co když se o knížce dozvíte až ve chvíli, kdy už jsou všude kolem vás plakáty lákající Vás do kina? Jasný, můžete zavřít očí, zalézt do postele, užít si knížku a pak hned nechat film, aby Vám to zkazil, ale co takhle z toho vytřískat co nejvíc? :)
Zažila jsem to poprvé, ale soundtracky filmů jsou čím dál tím povedenější a tak lituji, že se mi tohle nepovedlo třeba i u odstínů.

Všude plakáty na hvězdy nám nepřály, přečetla sem si o čem to má být a upřímně nijak mě to nezaujalo. Na druhou stranu, žiju instagramem a furt někdo nahazoval fotky s touhle knížkou a vychvaloval ji do nebes, tak sem se tomu mrkla víc na zoubek a nějak sem dostala náladu pobrečet si taky nad jiným milostným životem, než nad vlastním. (víte, jak sem špačkovala na pozery ohledně MS? tak pokud jde o instagram, nebo tumblr, tak sem úplně stejná, ale říkám tomu zvědavost :D )

Dojela sem si pro knížku přes půl Prahy a zabrousila do parku k vodě, ať ta fotka na instagramu stojí za hodně liků :D Téměř nevyndavám sluchátka z uší, takže bylo ještě otázkou, co si ke čtení pustit. Zkusila sem na spotify najít soundtrack z filmu a bingo. To bylo přesně ono. Kromě toho, že jsou na soundtracku dobrý songy, tak prostě perfektně podtrhuje celou tu náladu a atmosféru knihy a díky tomu sem si to užila tak na milion procent. A jakože sem asi nikdy u žádné knížky nebrečela, u téhle asi 5x. Možná právě i díky soundtracku, protože prostě smutná scéna, zadíváte se do dálky, protože to chcete rozdýchat a do toho Vám ještě hraje smutná písnička, takže je Vám úplně jedno, že jste v parku, nebo kavárně, prostě se Vám začnou potit oči o sto šest.

Pokud chcete něco, co Vám pořádně zahraje na city, rozhodně tuhle knížku i se soundtrackem zkuste. Ač mě ze začátku příběh nezajímal a přišlo mi zvrhlé psát a číst o tak nešťastném příběhu, naprosto mě to sebralo. Nic podobného se mi nestalo, ani díky bohu neděje, ale donutí Vás to zamyslet se. Pokaždé, když sem přestala číst a s dojákama v uších přemýšlela o životě a samozřejmě hlavně o svém životě, měla sem sto chutí začít okamžitě psát klukovi, do kterého sem se asi vážně ..ehm....jinak, který se mi vážně líbí, protože jsem nechtěla ztrácet ani vteřinku života. Zítra už může být pozdě a já o ty pocity nechci přijít, jen proto, že se mu bojím napsat, nebo že mě jednou odmítl (a kdo ví jestli, protože jen napsal, že nemá čas) Nakonec jsem teda skončila s hysterickým brekem jak kvůli knížce, tak kvůli němu, ale i tak...knížka je vážně úžasná. Probudí ve Vás hodně emocí a donutí Vás se nad životem trochu víc zamyslet a vážit si obyčejných věcí.

A jen na závěr...ač sem se tomu bránila, nakonec sem viděla i film. Jakože dobrý, opět sem si u toho pobrečela a tak, ale úplně mi to zkazilo představu o Augustovi, herec vůbec  neodpovídal mé představě, takže hodnotím film jako přesně ten, který Vám knížku zkazí. (na objektivní hodnocení tentokrát kašlu)

Existuje ještě někdo, kdo příběh nezná? Zkuste tuhle knižně - hudební verzi a dejte vědět, jak se Vám to líbilo .)