Firemní barista roku 2015

Kdo mě zná, nebo pracuje v nejmenované společnosti také, asi pozná o co jde, ale nevadí, nemyslím, že by to mělo nějak vadit :) Ráda bych se s Vámi podělila o svůj zážitek z naší firemní soutěže o baristu roku 2015.
Káva a vše kolem ní mě zajímá už nějaký ten pátek, před rokem sem poprvé viděla naší firemní soutěž a ze srandy tvrdila, že za rok to zkusím. Nicméně opravdu šrotovat mi to začalo, až když jsem viděla originál baristu roku v pražské holešovické tržnici. Vystoupení Adama Neubauera (https://www.youtube.com/watch?v=Erko5_qpOLI ) mě tak uchvátilo, že sem si řekla, že si chci také zatancovat za kávovarem na podiu. Hned následovala myšlenka na vítězství, postup na evropské kolo atd atd. Ale přeci jen jsem měla ještě hodně co trénovat, tak sem si řekla za rok. Pak přišla naše managerka a tak trošku nás hecovala. No nebudu to okecávat, prostě sem si řekla, že to půjdu omrknout, za měsíc mě může srazit auto a já za rok nemusím mít ruce, že?! (tohle je teď moje fylozofie a opravdu se snažím žít každý den, tak jakoby byl poslední) Furt sem si ale vědoma svých nedostatků a proto to opravdu bylo jen vyzkoušení, nikterak sem na to netrénovala, ani se nepřipravovala. Uteklo to jako voda a nastal den D. Pro pořádek, nejdřív je první kolo v naší výcvikové místnosti a pak až veřejné finále kam postoupí 6 nejlepších. Věděla jsem, že budu psát vědomostní test, že budu muset obhájit proč chci být barista roku, svůj special drink a pak hlavní část, kdy budu mít půl hodiny na nastavení mlýnku, přípravu dvou espress, dvou latte a dvou nápojů flatwhite dle našich standardů. Soutěž probíhala ve dvou dnech a já šla jako předposlední, takže jsem alespoň pozjišťovala co a jak. No první rána byla, že slečna, která mě vše učila a myslela sem, že všechno perfektně umí nenastavila mlýněk a vše pak šlo do kopru. Fajn, hold nervozita je zlá. Druhá rána byla od kolegy, co šel předemnou, také sotva nastavil mlýnek a navíc během té půlhodiny musel mluvit, popřípadě odpovídat na otázky. Takže sem začala hysterčit, co sem to sakra vymyslela, proč jsem do toho šla a když už, proč sem netrénovala jak blázen do umření a nepřipravila sem si žádnou vlastní řeč. Zároveň jsem se ale uklidňovala, že jdu přece předvést to, co dělám denodenně a ráda, navíc sem hrozně ukecaná, tak to nějak půjde. Tak teď už nastala i hodina H a já se převlékala do uniformy. V tu chvíli to na mě všechno padlo a rozklepaly se mi ruce o sto šest. Dost nepraktické, tak sem se v rámci možností hodila do klidu a šla na věc. Soutěžila jsem na jiném kávovaru, než sem zvyklá, ale uklidňovala jsem se tím, že dobrý barista umí na každém kávovaru (a to já přeci sem ne :D ) Zaply se stopky a já jela. Světe div se, i přes nervozitu jsem občas během nastavování mlýnku mluvila. Poprvé sem nadávkovala páku, zasadila jí do hlavy a ejhle...káva začla okamžitě téct! zlej kávovar!!! Ale alespoň jsem měla o čem mluvit. Prostě a jednoduše u nás na kavárně zmáčknete tlačítko a ještě si stihnete podat hrnečky, než začne káva téct. Tak znova. Vůbec mi to samozřejmě nevyšlo, tak jsem posunula kolár přibližně o tolik, kolik sem měla, ale tušila jsem, že i mlýnek je zloun a uplně to neodpovídá teorii. Další pokus a pojď mi, 31 ml !!! Tak ještě nastavit gramáž. Jasně,že to bylo rozhozené, takže první pokus nevyšel, otočila sem šroub jak sem měla, zase teorie neodpovídala, tak sem to zase riskla a evidentně mi štěstí přálo, za ani ne 10 minut jsem měla nastavený mlýnek! Tak pojďme dál. Měla jsem připravit dvě espressa. V tom není zas takový problém, aj by se to dalo krásně okecat. Až na to, že já blbka !!! sem si nevydávkovala starou, špatně namletou kávu, takže místo mistrovských 20 vteřin mi to teklo nekonečně dlouho! Bohužel sem si to neuvědomila, prostě nervozita, takže sem v duchu proklínala kávovar, co to sakra blbne. Tohle mě zpětně fakt štve! Na kavárně si stopuju každé espresso, které vydávám, aby bylo perfektní a tady sem měla ošklivý espresso. Ale hold stalo se, jede se dál. Dvě latte. Vážně tenhle nápoj nenávidim! Bála sem sem ho na baristické zkoušce a teď tomu nebylo jinak. Sakra ani nevím, jak vypadá 1 cm, natož jak ho mam udělat na tom pitomém latte. Když se to sečetlo se špatně nastaveným mlýnkem a špatným espressem, neudělala sem latte, ale odporný ,,pivajze´´ :/ vylila sem je a hurá znova, jediné co mi přálo byl čas. Z dalších pokusů vyšlo jedno pěkné latte a tak sem se vrhla na flatwhite. V tom sem si opět fakt nebyla jistá. Na kavárně často raději vydávám srdíčka, než rozety. Okecávala jsem to, že za to může nervozita. A ta teda mazecky pracovala. Po zkažených latte jsem ztratila všechen klid a šlo to do kopru. Jeden flatwhite sem vylila okamžitě do dřezu, druhý postavila před porotu, zbývala mi ještě 1:30 , tak jsem zkusila ještě jeden flatwhite, ale bída. Sotva uznatelná rozeta, pěny jakžtakž, ale bylo to strakatý a vážně nepěkný. Ale ani jsem nečekala, že bych za flatwhite sklidila potlesk, to prostě není moje silná stránka. A teď k perličkám, které sem sázela při mluvení. Kromě motání se v gramech a mililitrech sem zahlásila, že naše firemní nadace byla založena 2016 !! a měla sem totální okno o tom, k čemu je. Přiznala sem to a změnila téma :D dále padla otázka, co bych řekla o kávě? GRRR!! to je jak říct něco o sobě. Vím o kávě tolik, ale mluvit takhle z fleku...no zahlásila sem, že to je rostlina :D na otázku jaká sem řekla keř a v hlavě mi běželo něco ve stylu, sem snad ze zemědělky? :D dobrali jsme se k ovoci a tím, tohle téma nějak padlo. Pak sem hlavně měla okecávat svůj special drink. Říkám Vám, já bych prodala i ohřátou vodu. Nebyl čas něco vymýšlet, takže jednoduše řečeno šlo o espresso, zalité mlékem s bílou čokoládou a kokosem. Nadechla sem se a v hlavě mi jelo, že to musím přikrášlit. Tak sem začala div né básnit. Z milky sem udělala kvalitní bílou čokoládu, lilo se to do skleničky pro barevný efekt přes lžičku a posypalo nastrouhanou bílou čokoládou. Zpočátku cítíte kávu, na konci chuť, kterou cítíte po bílé čokoládě a kokos tomu dává svěžest. Vážně myslím, že budu v marketingu dobrá :D Zadůmaně přikyvovali a pak to prohlásili za zájímavé :D ( really? je to espresso s bílou čokoládou, nic víc :D )Poslední okecávka byla proč chci být baristou roku. Myslím, že není třeba říct víc, než že jsem krom ostatního zahlásila, že barista neni povolání, barista je životní styl :D (ano, to sem vážně řekla) Moje půlhodinka slávy (ztrapňování) skončila a já rudá šla k nejbližší flašce vodky :D Byl to úlet. Ale byl to skvělý zážitek. Zkusila jsem si jaké to je a jestli ještě někdy budu mít možnost, určitě do té soutěže půjdu znova. Byla jsem na sebe trošku pyšná, zaprvé protože jsem to hecla a za druhé ač jsem nepostoupila, ani jsem nijak extra neztrapnila. Jsem ráda, že ve stáří nebudu litovat toho, že jsem tam nešla, ale budu se usmívat nad svýma hláškama. Jak už jsem řekla, nepostoupila jsem, ale to mě ani nemrzí. Pokud sem správně pochopila, skončila jsem před lidma, kteří by teoreticky, vzhledem k době ve firmě, nebo pozici měli být lepší, než já a navíc já v této firmě dělám jen rok a půl, takže jsem se sebou spokojená. A jestli tu budu pracovat za rok, tak tu soutěž vyhraju, protože sem si zkusila, že na to mam. :) Tak co hecnete vy? pochlubte se :)

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu