co mě baví na práci baristy

Otázku zda mě moje práce baví mám dávno vyřešenou. Jak jinak si vysvětlit, že chodím do práce a z právě s úsměvem. Často se mě ale lidé ptají, proč mě zrovna tahle práce baví a odpověď, že miluji kávu je pro pochopení naprosto nedostačující. Tak proč teda?

Ano, to že miluji kávu a celý ten proces od sklízení po nakreslení perfektní rozety mě fascinuje je pravda, ale stejně tak miluji pizzu, nebo zmrzlinu a nikdy mě nenapadlo, že bych byla pizzař. (říká se té profesi tak ne? :D )

Láska k téhle práci spočívá v něčem jiném. Představte si, že byste denně vykouzlili úsměv na tváři desítkám lidem. Zachraňování života to sice není, ale podstata je stejná. Vážně mě baví, když do kavárny vejde člověk, který se mračí, pozdravím ho, něco zavrčí, nedám se a s nadšením se mu snažím pomoct s výběrem, nabídnu mu něco sladkého na zlepšení nálady, mezitím co mu dělám kávu s ním prohodím pár slov a zjistím, kterej zloun ho donutil vstávat, tak brzo, pochválím ho, že došel až k nám, na jeho flatwhite nakreslím srdíčko, podám mu  nápoj, usměju se, popřeju dobrou chuť a hezký den a on mi to oplatí. Yes!! podařilo se. Donutila sem ho k malému úsměvu a alespoň trošku mu zlepšila den. Z kavárny už vychází pravou nohou a začíná mu dobrý den. Přeci jen jsem zachránci. Zachraňujeme lidi od špatných dnů (a to ani nemluvit o záchraně od kávy z automatu, nebo rozpustných patoků)  Začít den kávou s láskou připravenou? Každý takový den musí být dobrý, jinak to nevidím.

Né vždy je  ráno čas, nebo možná vstáváte tak nechutně brzo, že ani barista na Vás v tuhle dobu není zvědavej. Takže den na pytel, domu se šouráte kolem kavárny a dostanete nápad, že malé nakopnutí kofeinem by vlastně docela bodlo. A zase jsme u toho, vlezete unavení do kavárny, při troše štěstí se na Vás usměje pěkná baristka, nebo nějakej cute barista, vyberete na co máte chuť, pozorujete jak s nadšením vzniká dílo právě pro Vás a když Vám barista popřeje dobrou chuť, už jen ze slušnosti se usmějete a odcházíte s tím, že ten svět vlastně asi nebude taková tragédie. 

A tohle je přesně to, co mě na práci baristy baví. Káva mě fascinuje, náročná cesta k dokonalému espressu je challenge při každém šálku. To vzrušení, jestli se zrovna rozeta povede nebo ne je také fajn denní dávka adrenalinu, ale zákazníkův úsměv a pochvala je to, proč tu práci miluji.

Bohužel, nejsem doktor, vědec a zatím ani prezidentka světa, na to, abych mohla vyléčit všechny nemocné, vynalézt lék na rakovinu, nebo zařídit světový mír a vyřešit hlad a chudobu. Možná jednou, teď sem však vděčná za možnost zpříjemňovat někdy pěkně těžké dny nejednomu zákazníkovi. Však život je hořký....bohu dík :)